Ikarie XB-1 je dnes už možná trochu zapomenutý český film z roku 1963, který definoval žánr sci-fi dávno před nástupem slavného Star Treku. Film je dílem režiséra Jindřicha Poláka, který se podílel i na Panu Tau nebo Návštěvnících. Jako předloha pro Ikárií mu posloužil román K mrakům Megellanovým od polského spisovatele Stanislawa Lema. Ve filmu si zahráli Zdeněk Štěpánek, Radovan Lukavský, Dana Medřická a Miroslav Macháček.
Děj filmu se odehrává v roce 2163, kdy se loď Ikaria XB-1 vydává hledat život v planetách soustavě Alfa Centauri. Posádka ve vesmíru narazí na neznámé těleso, velitel Ikarie k němu pošle dva průzkumníky, kteří objeví, že stroj pochází ze Země a jeho posádka zemřela na otravu smrtícím plynem, který vypustil velitel lodi, když zjistil, že dochází kyslík. Při dalším průzkumu lodi se podaří omylem aktivovat jaderné zbraně a loď včetně průzkumníků exploduje.
Dva členové posádky jsou pak pověřeni, aby do lodi instalovali nový expediční modul, později se u nich začne projevovat spánková nemoc, stejně tak i u zbytku posádky. Nemoc má za následek záření takzvané tmavé hvězdy. Jakmile se loď dostane z jejího dosahu, tak se vše má vrátit do původního stavu. Vše má trvat 80 hodin, kdy má posádka spát. Posádka se však probudí už po 25 hodinách a zjistí, že mezi lodí a tmavou hvězdou je magnetické pole, které ji táhne k neznáme planetě. Film končí scénou, kdy loď vstupuje do atmosféry industrializované planety.
Film je v mnoha ohledech novátorský na tehdejší poměry je až neuvěřitelné, na jak vyspělé úrovni je. Vyzdvihnout se dá kamera v rukou kameramana Saši Rašilova, ale i skvěle udělané kulisy, které si v ničem nezadají s těmi, které se objevily v pozdějším Star Treku, podle mého názoru i pozdější Herci se do svých netradičních rolí dokážou vžít a podávají kvalitní výkony.
Celý film svou chladností, magičností a pomalostí tak trochu připomíná Tarkovského Solaris, děj sice není tak hlubokomyslný, spíše má charakter dobrodružství, přesto celý film působí klidným a magickým dojmem, ale možná je jen můj pohled zkreslený moderními filmy. Ikarie ovšem nepostrádá ani dramatičnost, obzvláště při scénách, kdy člena posádky Michala popadne amok, ani vtip u scén, kdy Anthony představuje svého robota Patrika nebo kdy se jeden člen posádky jde upejpavě družit kolegyni.
Na výborné úrovni je i hudba, o kterou se postaral filmový orchestr. Hudba ve filmu má swingový nádech, ale zní trochu synteticky…prostě jazz budoucnosti. Polák se nebál ani takových věcí, jako ztvárnit podobu tance v budoucnosti.
To, co tak trochu sráží film na kolena, jsou jednak triky, obzvláště pohled na vnějšek lodi připomíná scény z Eda Wooda a celá loď vypadá trochu jako futuristická blikající krabice od mléka, ale hlavní slabinou je scénář. Tedy spíše to, jak je scénář koncipován. Ne, příběh není nikterak hloupý, nemůžete si stěžovat, že by se ve filmu nic nedělo nebo postrádal vtipné momenty pro osvěžení. Problémem je to, že celý film působí jako tři díly nedokončeného seriálu slepené dohromady, to co mohlo být nejzajímavější, tedy přistání na cizí industrializované planetě, ve filmu nakonec chybí.
Možná právě toto jsou právě ty důvody, proč se Ikarie nestala takovým kultem, a to ani u nás, jako Kubrickova Vesmírná odysea
