Černobílé Jeseníky mají nezaměnitelnou atmosféru. Jejich
chlad, vlhkost a magie dýchá z každého jednoho políčka filmu. Stačí to?
Film Alois Nebel není tím, který by všichni milovali, který
by trhal rekordy v návštěvnosti. Je jiný… naprosto se odlišuje od veškeré
české filmové tvorby a to nejen, svým jedinečným zpracováním a specifickou
filmovou řečí, ale především svou pomalostí a emotivností. O některých odlišných
filmech říkáme, že jsou západní, že překračují hranice ČR, ale Nebel rozhodně
není ten případ.
Stěží překračuje hranice Jeseníků, je ryze český, ryze
Švejdíkovský. Kdo vydrží hodiny koukat na Mumlavské vodopády nebo má rád
Švejdíkovy texty si přijde na své. Ostatní mohou donekonečna mluvit o
nedotaženém scénaři, motivaci postav, nelogičnosti atd. Jestli vás jesenicko-Švejdíkovská magie nedostává, odečtěte z hodnocení 65%.
Srovnávat Nebela s mainstreamovými filmy a zkoumat jej
touto optikou je chyba. Ale je otázkou, jestli se v ČR dá na film, který
byl obdařen takovými státními dotacemi a vyžadoval takové náklady, koukat jinak.
Nebel je magickým potěšením pro hrstku diváků a fajnšmekrů.
Je to jiný film, který bude jedněmi milován a druhými nedoceněn. Je malým,
milým, magickým, megalomanským počinem za 80 000 000 CZK.