recenze - festival: Pohoda festival 2011

Letošní Pohoda vyprodána. Spousta lidí už nenašla v obchodech lístky a trčela v slzách doma. Internet byl plný inzerátů poptávající lístky za jakoukoliv cenu. Pohoda vždy měla vysokou úroveň a své návštěvníky až nepatřičně rozmazlovala, návštěvnost je toho důkazem.

Festival začínal tradičním warm-up dnem. První koncert, který jsem stihl, byl Moby, který na rozdíl od mnoha vysloužilých vrstevníků dokázal odhadnout přelom své kariéry, od kterého už nemá co nabídnout. Těžko u něj hledat nějaký výrazný hit po skladbě Lift me up. Právě staré tracky tvořily základ jeho koncertu. Skladby z novějších desek se vyznačovaly laciným aranžmá, které jen svou dunivostí přinutilo lidi skákat. Lacině působily obzvláště v kontrastu s hity: Natural Blues nebo Porcelain.

Druhý den vás horko vyžene ze stanu brzy ráno a vy bez problémů stihnete koncert vážné hudby na hlavní stage.  Vážná hudba pod širým nebem na festivalu je zážitek jak pro publikum, tak i pro vystupující hudebníky. Letos se hrála moderní vážná hudba. Bernstein, Gershwin a Márquez museli oslovit každého – američtí skladatelé jsou na hony vzdálení ohraným skladatelům, které se vám snažili učitelé hudební výchovy vtloukat do hlavy na základní škole.

Hudební festivaly jsou trochu jako švédský stůl v McDonaldu, když ochutnáte všechno, bude vám hodně špatně. Letos jsem chodil jen po kapelách, které by mě mohly potencionálně zajímat.  Le Corps Mince De Francoise z Finska sice měli hezkou kytaristku, ale tím jejich zajímavost končila. Jiří Stivín hezkou kytaristku neměl a navíc jej místo kapely doprovázela předtočená muzika. Přesto to nebyla nuda. Stivín je zábavný svým showmanstvím, výběr skladeb pokrýval vše od vážné muziky po jazzrock. Jiří Stivín je prostě pan muzikant a i kdyby hrál na pískací lízátko, tak vás to bude bavit. Nevím, jestli jsem byl jediný, kdo ze Stivína spěchal na Pulled Apart By Horses, ale vyplatilo se to. Živelná kapela pohybující se na hraně mezi post-hardcore a indie rockem byla svěžím větrem jinak horkého dne. Na vedlejší stage se ale připravoval jeden z vrcholů Pohody. Původně jsem plánoval jít na dEUS, první tóny Trombone Shorty mě ale přesvědčily setrvat. Nelitoval jsem. TS je skvělý hráč na dechové nástroje, showman a sexy chlap (říkaly ženské na koncertě). Jeho jazzové vystoupení úžasně šlapalo i díky jazzrockovému bubeníkovi. Koncert končil šíleným jamem, při kterém si všichni vyměnili nástroje. Věděli jste, že americký bubeník hraje na kytaru lépe, než mnoho českých kytaristů?

Hodinu po Trombone Shortym na stage přišli Battles. Úžasný koncert, tedy alespoň pro ty, kteří sice nestudovali hudební vědy, ale měli na ně minimálně podanou přihlášku. Mathrock Battles někdy publikum ždímal a trýznil pomalými nástupy, jindy nutil hýbat se a skákat. Výborný koncert, těžko popsatelný ostatně stejně jako muzika Battles.

Další kapely nějak nebyly můj šálek muziky: Santigold nuda; Staf Benda Bililili taky; Pulp světlé monety, ale nic pro mě; Imogen Heap prázdné emíčko; The Death Set byli hodně naivní ranní Beastie boys v pubertální podobě; Marrie Fisker i Florrie se nějak minuly s mojí náladou, Madness jiní než si pamatuju z dětství z desek, šel jsem pryč. Lamb jsem spal.  

Druhý den začal s We Have Band. WHB se trochu prali se zvukem, díky tomu a obrovskému vedru jejich vystoupení příliš mnoho lidí neroztancovalo. Komorní orchestr města Trenčín představil Vivaldiho Glorií, tedy méně přístupnou skladbu než Janáčkova filharmonie Ostrava, přesto vystoupení s povděkem kvituji. Bloodgroup – nikterak šťastné melodie z Islandu znějí lépe z desky než v koncertním provedení. Koncert WWW mě opět uchvátil a přinutil oželet vystoupení Petera Lipy, na kterého jsem se těšil. WWW představili nové věci a staré předvedli v novém aranžmá na nové krabičky. WWW sice už nekrotí laser, ale i tak je jejich každé vystoupení nové a unikátní, což je u kapely hrající na „umělé“ nástroje docela překvapivé. Folková Lisa Hanningan nezaujala, podobně jako zvláštně obyčejní Michachu and The Shapes nebo dunivá M.I.A., Beirut nic moc, FM Belfast zajímavější.

23:00 velká chyba! Plán jít na Portishead místo toho návštěva Three Trapped Tigers – mathrock, kterého se nešlo dopočítat, postavený na bubeníkovi, který nehraje akcenty. Zábavná kapela, velmi příjemný zážitek. Po odchodu jsem ale slyšel dva tracky slavných Portishead. Inu, člověk dělá chyby. Brilantní zvuk, žádná umělina ze smyček a šméček – každý zvuk poctivě vyroben přímo na podiu, kopající hluboké rytmy rozrážející jemnou a pečlivě vystavěnou melodiku. Věčná škoda a závidím těm, co viděli celý koncert. Závěrem emíčko s Esben and The Witch, trochu nuda, náplast za 4,50 za prošvihnuté Portishead.

Pohoda celkově? Festival si svoje diváky až příliš rozmazlil. V diskuzích se dočtete stížnosti na chybějící toaletní papír na Toi Toi záchodech – kde jinde je tolik Toi Toiek s toaletním papírem? Na festivalu se trochu podepsala i finanční krize, jedné z hlavních stage chyběl titulární sponzor, Slovenská spořitelna aréna byla menší než kdysi a oproti minulému roku tuším i jedna stage ubyla. To však není chyba pořadatelů. Peníze jsou peníze.

Pořadatelé odvedli opět skvělou práci – starost o diváky, vše začínalo včas, čisto, atmosféra. Zvuk perfektní. Dramaturgie vyvážená - zlatý střed, který kombinuje muziku pro ty, kteří chtějí objevovat novou muziku a ty, co se přišli vyskákat na MIA a Moby – kdy už si pořadatelé českých festivalů uvědomí, že Onany boys z Vyškova a vítězové soutěže Zlatá kytara nejsou ničím zajímaví (čestná výjimka letošním Colours)?

Kritika? Nechápu, co na festivalu pořád dělají postavy slovenské politiky jako Sulik nebo Radičová, ale to je záležitost dramaturgie… nebo zde platí: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“? Na Pohodě chybělo tradiční vypouštění lampionů – snad jsem nezmeškal. V malém nebo velkém programu Pohody žalostně chybí stručný popis vystupujících, také WiFi by mohla být stabilnější. Zdá se vám to jako hnidopišství? Pohoda nemá velkých chyb… kromě toho, že tam nehrají de Mood.

Festivalu si už všimli i recenzenti zahraničních serverů a magazínů – v hodnocení zašlapala do země i festivaly, na kterých vystupují Foo Fighters nebo Queens of the stone age. Pohoda je velmi příjemným zážitkem, je ostrovem západu uprostřed post-komunistického světa, je festivalem, který je pro ostatní nedostižným vzorem, je povinností pro každého milovníka muziky.