pátek 29. července 2011

recenze - film: Napola – 85%


NapoLa je zkratkou pro Národně-politický vzdělávací institut. Takových škol bylo po celém Německu několik desítek a měla se z nich rekrutovat nová elita německého národa. Vysoce vzdělaní, ideologicky přesvědčení mladí muži, kteří budou psát historií říše zlatým písmem.



Film vypráví příběh mladíka Friedricha z chudé rodiny, který díky svému boxerskému talentu dostane šanci na jedné takové škole studovat. Mladík nedbá příkazů otce a na školu uteče. Nemá přehnanou víru v ideologii, pouze jde za svou šancí. Na škole je konfrontován jak s ideologickou výchovou, tak s mnoha tvrdými výcvikovými metodami, které mají za účel vychovat z něj vůdčího nadčlověka. Poznává mnoho přátel, získává nové vědomosti a zážitky, ale pomalu poznává i hrůzy ideologie a totalitního režimu.

Film nabízí krásné interiéry i exteriéry, z nichž mnoho leží v ČR – film byl natáčen mimo jiné i v Praze a na hradě Bouzov. Kulisy i kostýmy jsou vytvořeny s německým smyslem pro detail i dokonalost.

Film není svým dějem nějak složitý, od počátku předvídáte jeho vývoj, kdy tak nějak očekáváte, že hlavní náplní filmu bude boj, který musí hlavní hrdina svést se svým vlastním svědomím, s rozporem mezi nacistickou bezcitností a vlastním smyslem pro spravedlivost a pro čest. Tento boj svádí kromě hlavní postavy Friedricha i jeho velmi dobrý přítel Albrecht.

Napola nenabízí příliš mnoho překvapení nebo originality, ale je poctivě a řemeslně dobře natočeným filmem. Bez experimentů sází na osvědčené techniky a pečlivý výběr herců i natáčecích lokalit. Film diváka vtáhne a místy je velmi osobní – někdy až kýčovitě. Přes všechny zápory je ale mnohem lepší, než ostatní německé moderní filmy včetně oslavovaného a přeceňovaného Goodbye Lenin.

Žádné komentáře:

Okomentovat